Česko, Maďarsko a Polsko si připomínají čtvrt století od vstupu do Severoatlantické aliance. Za Českou republiku přistoupení stvrdil svým podpisem tehdejší ministr zahraničí ve vládě Miloše Zemana Jan Kavan. Slavnostní akt proběhl 12. března 1999 v městečku Independence (anglicky nezávislost) v americkém státě Missouri.
V Praze výročí vstupu v úterý připomněla velká bezpečnostní konference na Pražském hradě pojmenovaná Naše bezpečnost není samozřejmost, kde vystoupil například premiér Petr Fiala (ODS). Akce se účastní také někdejší prezident USA Bill Clinton, který v poledne obdrží od českého prezidenta Petra Pavla vyznamenání.
V 10:30 pak nad Karlovým mostem společně proletěly české stíhací letouny JAS-39 Gripen spolu s německými stíhačkami Eurofighter a transportním letounem A400M Atlas.
[chooze:article;value:543564]
„NATO je jeden z úhelných kamenů naší bezpečnosti. V Alianci platí princip kolektivní bezpečnosti, tedy že útok na jednoho člena znamená útok na všechny,“ vysvětluje důležitost Severoatlantické aliance pro Česko bezpečnostní analytik Lukáš Visingr.
„Má to ale určité nuance. Není to tak, že vojenský útok na jednoho člena automaticky znamená, že všechny další členské země spustí plnou vojenskou odvetu vůči agresorovi,“ upozorňuje ale expert. Dodal však, že ke členství v NATO nemá Česko alternativu.
I relativně malá Česká republika má podle Visingra co partnerům v Alianci nabídnout. „Čeští vojáci se zúčastnili řady zahraničních misí. Česká armáda má některé schopnosti, které patří na světovou špičku, jako jsou pasivní elektronické sledovací systémy, jednotky chemické ochrany, polní nemocnice a podobně,“ vysvětlil.
[chooze:article;value:545827]
V některých oblastech ale Česko naopak zaostává. „V budoucnu bychom měli do společné obrany přispívat také těžkou mechanizovanou brigádou, kterou ale zatím nemáme,“ tvrdí Visingr. Důvodem je, že armáda zatím nezískala potřebnou techniku. Obří akvizice podle něj totiž ministerstvo obrany dlouhodobě nezvládá. „Je to na dobré cestě, jenom to trvá déle, než se čekalo,“ doplnil.
Problém je podle něj také v množství financí, které chce Česko na obranu vynakládat. „Musí se vyřešit například dělostřelectvo, protivzdušná obrana, vrtulníkové letectvo. Je toho opravdu velká spousta. Takže dvě procenta HDP na obranu nám asi stačit nebudou,“ myslí si.