K tomu, aby se rodiny nebály říct si o pomoc, nabádá například Zdeněk z Děčína. „Patron dětí, nadace Sirius, mi moc pomohl. Tímto bych vám všem, kteří jste v tíživé situaci, chtěl říct, nebojte se o pomoc požádat,“ vzkázal.
Samoživitel se třemi dětmi si žádost o pomoc rozmýšlel několik měsíců. Pak prý ale šel ostych stranou, a Patron dětí tak rodině pomohl se školními pomůckami. O pomoc můžou lidé žádat na internetových stránkách nadace.
„Tam nahoře uvidí takové velké červené tlačítko ‚Požádat o pomoc‘. Na to kliknou a tam najdou odkaz na žádost,“ vysvětlila postup Kateřina Malatincová, manažerka sítě klíčových patronů – Patron dětí.
[chooze:article;value:545430]
Každá rodina ale potřebuje takzvaného patrona. Ten funguje jako jakási pojistka toho, že rodina skutečně pomoc potřebuje. „Patronem může být kdokoli kromě rodinných příslušníků. Ideálně, když je to sociální pracovník, učitel nebo trenér,“ informovala Edita Mrkousová, výkonná ředitelka projektu Patron dětí.
Po schválení žádosti se příběh objeví na internetových stránkách a dárci ho už mohou podporovat. Ve chvíli, kdy se ve sbírce peníze vyberou, Patron dětí je neposílá do rodiny, ale třeba tábor rovnou zaplatí.
Patron dětí dokáže zařídit i to, pokud lidé nechtějí, aby jejich žádost o pomoc viděli na internetu jejich sousedé nebo známí. Může být totiž značně anonymní.
„Pokud nechce zveřejnit fotku svého dítěte, tak nemusí, my tam potom dáme takový kreslený obrázek. Pokud chce změnit jméno svého dítěte, tak to není problém,“ uzavřela Malaticová. Podstatné totiž není jméno, ale příběh. Tedy v čem dítěti třeba zájmový kroužek, na který se vybírají peníze, pomůže.